Článek psal Filip Landa

  Austrálie je velmi zajímavá země - jakási směsice Anglie a Ameriky. Zjistil jsem ale, ze si z amerického stylu života bereme většinou jen to špatné. Tady jsou lidi naprosto v pohodě, velmi ochotní a milí. Burger-king na letišti v Soulu nás stejně zbaví dojmu z jakési exotiky, globalizace stírá kulturní rozdíly a je jedno, zda hamburger konzumuju v Austrálii nebo v Praze... po 2 dnech si připadám jako doma, krom hnusného piva a kromě toho, ze se tu jezdi vlevo a místo holubů a vrabců tu na popelnicích bufetují ptáci, které my vídáme v ZOO.

  Od 10. do 12.7. tu byla docela zima, teď se ale oteplilo a užíváme si slunce a příjemných 25 stupňů přes den. Inu, australská zima a není potřeba topit na pokojích... taky se tu vůbec netopí. Sydney je jinak standardní velkoměsto, v centru až moc živé, člověk se tu ale snadno orientuje.

   Čekal jsem, ze naší International Liturgy Group bude bud rozjuchaná mládež anebo ji bude tvořit jakýsi výběr "nejčestnějších a nejzbožnějších lidí" z celého světa a já tu budu černá ovce, která mezi ně vůbec nezapadne... Opak je pravdou, všichni jsou naprostí realisti, přitom silně věřící a na denní duchovní program se nezapomíná. Jsou úplně v pohodě, člověk si s nimi popovídá o čemkoliv, nejpoužívanější je angličtina, člověk se ale domluví jakýmkoliv jiným jazykem [v mém případě k angličtině uplatním němčinu a i češtinu - se slovanskými národy]. S Maruškou už máme kontakty na lidi ze všech koutů světa. Máme možnost pocítit univerzalitu a jednotu církve, a to je pro nás velmi důležité. Měli jsme možnost setkat se s biskupy a kardinály z celého světa včetně b. Paďoura, když procházeli kolem nás na zahajovací mši. Dobrým zjištěním pro mě je, ze biskupové můžou být také normální lidi. Spontánně se s námi bavili, byl cítit opravdu lidsky a pastýřský přístup.

   Program ILG se skládá ze mší svatých a vlastních katechezí a z nácviku liturgie. Máme ale i dost času občas vyrazit zúčastnit se programu, youth festivalu v ulicích Sydney, včera jsme se konečně setkali i s českou skupinou.

   Jako VIP si nás tu náležitě považují, je o nás postaráno vskutku luxusně, všude nás vozí, vykrmují. Nácviky liturgie jsou ale občas zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu je organizace zatím výborně zvládnuta, neexistují problémy s výdejem jídla jako v Kolíně - řekl bych, ze organizačně se jedná o zatím moje nejlepší WYD.
Líbí se mi i koncepce - vše se točí kolem hlavního motta „Dostanete silu DS.....“

 Včera jsme vystoupili jako "nosiči vlajek" na zahajovací mši s kardinálem Pellem. Českou vlajku vyfasovala Maruška a já musel nést vlajku Belize. Na vigilii bude Maruška číst svědectví v češtině, já budu v nějakém světelném průvodu. Moje hlavní role přijde při závěrečné nedělní mši, kdy budu jako kmotr stát za biřmovancem Vaškem Rylkem, který je tu celou dobu s námi a zapojuje se taky do ILGgroup. Liturgie zahajovací mše byla důstojná a nadchla mě hudba... Oproti Kolínu, kde se mi líbil program jen v českém centru, to v Sydney vypadá jinak a program považuji zatím za velmi zdařilý.

  Svatý otec dorazí do Sydney až zítra. Teď nás čeká nácvik na vigilii a závěrečnou mši.

  Předevčírem jsme měli v našem centru kříž a ikonu mládeže, každý mohl soukromě adorovat.

   Co se mi nelíbí, že církevní media fungují, zdá se, všude stejně - Maruška měla sepsat své svědectví, které bude číst na vigilii. Australská strana ji to ale natolik překopala, že už v tom Maruška svoje osobní svědectví těžko pozná. Australani nepochopili, že ne všechno se dá přeložit do angličtiny, že je nutné svědectví uchopit tak, aby odpovídalo české mentalitě, aby mělo co říci především české mládeži, když už ho bude číst při vigilii česky. Finální verze anglického překladu, kdy jí prakticky nalajnovali věty a ona jen doplňovala slova, je jedno nicneříkající klišé. Bohužel v tuto chvíli už je to prý neměnné - Maruška bude číst česky a poběží angl. titulky. Zřejmě to udělá tak, že si v češtině přečte svou verzi a celý svět bude holt sledovat něco jiného v titulcích. Češi tak snad aspoň z části uslyší na Velehradě její osobní svědectví a ne svědectví někoho jiného. No, mně by to dost štvalo, ještě jsme se za to pokusili bojovat, ale neúspěšně. Pokud podobným stylem probíhala všechna svědectví a všechno, co bylo při světových dnech mládeže řečeno, pak tedy "potěš Pán Bůh..."

   Zdravíme všechny do Čech a budeme vyprošovat sílu Ducha Svatého pro všechny doma a na setkání na Velehrade.

Filip