Dnes odpoledne ve 14.35 místního času (6.35 SELČ) přijel papež autem k přístavu Rose Bay, kde ho starší australského domorodého obyvatelstva přivítali tradičními tanci a zpěvy. Papež nastoupil na loď, která ho odvezla do přístavu Barangaroo na první setkání s mladými lidmi. Plné znění promluvy Benedikta XVI. najdete v příloze článku.

  Sydney (AUS): Po tradičním tanci a zpěvu starších australských domorodců v přístavu Rose Bay následovaly ještě písně na přivítanou zazpívané v místním dialogu a v různých jazycích původních obyvatel Oceánie.

  Papež nastoupil na loď "Sydney 2000", která ho dovezla do přístavu Barangaroo, kde papeže očekávali mladí lidé, aby se s ním přivítali. Během plavby stál Svatý otec na přídi na druhé terase spolu s kardinály Tarcisiem Bertonem, Georgem Pellem a Stanisławem Ryłkem. Na první a třetí terase byli mladí lidé s vlajkami Světových dní mládeže. Flotila malých lodí s mladými lidmi na palubě doprovázela loď, na které plul papež směrem k přístavu Barangaroo.

  V 15.30 místního času (7.30 SELČ) doplula loď s Benediktem XVI. do přístavu, kde se už mladí lidé shromáždili ke slavnostnímu setkání. Papeže přivítala skupina mladých domorodých Australanů a skupina mladých lidí z oblasti Tichomoří, kteří zazpívali některé písně domorodého obyvatelstva a píseň "Tu es Petrus" (Ty jsi Petr).

  Po přivítání arcibiskupem ze Sydney, kardinálem Georgem Pellem, předsedou Australské biskupské konference biskupem Philipem Edwardem Wilsonem a předsedou Papežské rady pro laiky kardinálem Stanisłavem Ryłkem se papež obrátil na mladé lidi, kteří vytvořili v prostranství přístavu sváteční atmosféru.

  Hned na začátku papež připomněl, že myslí i na ty, kteří se nemohou účastnit, na "nemocné a psychicky hendikepované, mládež ve vězení, ty, kteří se ocitli na okraji společnosti a ty, kteří se z nějakého důvodu cítí odcizeni církvi. Jim pravím: Ježíš ti je nablízku! Okus jeho objetí, které uzdravuje, jeho soucit, jeho milosrdenství!" Papež hovořil o Letnicích, o tom, že apoštolé získali odvahu mluvit o svém setkání se vzkříšeným Ježíšem, přitom "byli z mnoha hledisek normálními lidmi. Nikdo nemohl tvrdit, že je dokonalým učedníkem." Právě tehdy, kdy "je naplnil Duch Svatý, byli proniknuti pravdou Kristova evangelia a inspirováni k jeho nebojácnému hlásání." Zamýšlel se také nad smyslem lidského života a zdůraznil, že existuje ve společnosti něco "neblahého, co vychází z faktu, že svoboda a tolerance jsou velmi často odděleny od pravdy. To je živeno – dnes široce rozšířenou – ideou, že neexistuje absolutní pravda, která vede naše životy. Relativismus tím, že prakticky bez rozdílu všemu přikládá hodnotu, činí 'zkušenost' důležitější nad všechno ostatní. Avšak zkušenosti, odtržené od jakékoli úvahy o tom, co je dobré či pravdivé, mohou vést nikoli k ryzí svobodě, nýbrž k morálnímu a intelektuálnímu chaosu, k poklesu morální úrovně, ke ztrátě sebeúcty, ba dokonce k zoufalství."

  Papež dále poukázal na to, že "Kristus nabízí víc, ba dokonce všechno! Jenom on, který je pravda, může být cestou, a proto také životem. 'Cestou', kterou se vydali apoštolé až na konec země, je život v Kristu. Je to život církve. A vstupem do tohoto života, do křesťanského života, je křest."

  Na závěr papež shrnul situaci, v níž se nachází současný svět: "Boží stvoření je jediné a dobré. Dbát o nenásilí, udržitelný rozvoj, spravedlnost a pokoj, pečovat o naše životní prostředí je pro lidstvo životně důležité. Tomu všemu však nelze rozumět, pokud se nepřistoupí k hluboké reflexi nad vrozenou důstojností každého lidského života od početí až po přirozenou smrt. Náš svět je unaven chtivostí, zbídačováním a rozpory, fádností falešných idolů, pokryteckými odpověďmi a smutkem falešných slibů. Naše srdce a naše mysl touží po životní vizi, kde kraluje láska, kde jsou dary sdíleny, kde se buduje jednota, kde svoboda nachází vlastní význam v pravdě a kde se identita zakládá na ohleduplném společenství. To je dílo Ducha Svatého! To je naděje nabízená evangeliem Ježíše Krista!"