Setkání české a slovenské mládeže

Festival mládeže v Sydney aneb jak jsme se připravovali na oslavu WYD II.

21. 7. 2008 12:05

...navázání na článek Dny v diecézi Melbourne aneb jak jsme se připravovali na oslavu WYD I.


Nase vstavani se nam ponekud nevyplatilo - k odbaveni kufru jsme prijeli kolem pate hodiny ranni a nikde kolem nebyla ani noha. A tak jsme cekali a cekali, az se probudi organizatori a neco se zacne dit... Zimu, ktera byla asi kazdemu, jsme zahaneli ruzne - podupavanim, prochazenim se, behanim a klickovanim mezi padajicimi kufry a pozdeji uprkem pred ne prilis spokojenymi majiteli techto kufru..

 

Uz po osme se konecne zacalo neco dit, prijizdely dalsi skupiny a nejakou dobu po nich dorazili i organizatori. Po asi hodinovem chaotickem maratonu domlouvani se nasim organizatorum podarilo zjistit a zajistit nase autobusy - aspon prvni dva, a tak prvni cast vyrazila kolem devate na celodenni cestu do Sydney. Autobus nas (bez zavazadel, ktera musela byt v Melbourne odbavena) dovezl az k nasi College, ktera je uz obyvana asi dvema stovkami Papuancu. Zabrali jsme si tridy, ktere pro nas byly urceny a cekani na batohy a kufry jsme si kratili hovorem, psanim emailu na asi 8 pocitacich, ktere tu mame k dispozici, a hranim her. Postupem noci hovoru ubyva, pocitace se uvolnuji a atmosfera houstne - "kde jsou nase veci??" Veci nedorazily a tak jsme prvni noc stravili jako bezdomovci na podlaze, povidajic a nespic...
V utery jeste nebyl cesky program, a tak bylo mozne vyrazit do mesta na prvni pruzkum - ovsem ve vecech, v nichz jsme uz od pondelniho rana nonstop. Vetsina teto nabidky vyuzila, jen nekteri se prihlasili jako dobrovolni hlidaci prijezdu batohu. Byla jsem mezi nimi - stridali jsme se v hlidani a spani na slunicku. K veceru jsme se rozhodli, ze vyrazime na zahajovaci msi nekam k mori - na Barangaroo. Po trose bloudeni (Sydney je o neco vetsi a neprehlednejsi, nez Melbourne) jsme dorazili - stejne jako vsichni ostatni poutnici - na misto, kde byla zahajovaci mse svata se Sydneyskym kardinalem Pellem. Po ni vecere take v miste a pak uz cesta zpatky do nasi skoly, kde na prvni pulku stastnych cekaly kufry.
Streda byla prvnim dnem, ktery zacinal na Australske katolicke univerzite katechezi o. b. Jiriho Padoura a pak msi svatou, pri niz promluvil o. b. Posad. Po katechezi, msi sv. a informacich jsme dostali obed a mohli vyrazit na velmi bohaty predprogram, ktery probihal po celem Sydney - koncerty, workshopy, divadla, promitani filmu, modlitebni skupiny a k tomu samozrejme Opera, kterou chceme navstivit a take prosluly most Harbor Bridge. My si vybraly modlitbu Taize v kostele sv. Jamese nedaleko katedraly. Modlitba se mi moc libila, Evci ale asi ne, tedy myslim si to proto, ze ji celou prospala.. :) Po modlitbe uz byl cas na podvecerni prochazku na Barangaroo k veceri a po ni a po malem bloudeni jsme se vydaly na cestu do skoly...
Ctvrtecni dopoledne probihalo stejne co se programu tyce, pak jsme se vydaly hledat Sydney Tower, coz je ekvivalent Melbournskych rozhleden. Jenze vstupne je beze slev kolem 20 dolaru, tak premyslime a odchazime s tim, ze je investujeme lepe... Stejne mi ale v hlave vrta, ze bych tam chtela... A z nepodarene vypravy uz pospichame na Barangaroo, kde je slavnostni uvitani papeze (ktery je tu uz od nedele :)), Spolecna vecere s knezem z Noveho Zelandu a s par lidmi z USA ukoncila den.
Patek odpoledne byla naplanovana krizova cesta opet na Barangaroo - tedy alespon pro nas, jinak probihala i na jinych mistech ve meste. Po ni jsme se sli projit po centru, navstivili jsme koncert chval v Hyde Parku, bylo to moc pekne. Vecere tentokrat s par Cechy a s jednou slecnou z Francie, ktera byla velmi mila.
A v sobotu odchazime na Randwick, kde probehne vigilie a nedelni mse svata se Svatym Otcem.
Vyrazili jsme z nasi college uz rano, meli jsme sraz uz v pul osme rano k odchodu, s tim, ze v 6.30 jsme zahajili den msi svatou. Hned po ranu se nam dostalo poradne lekce pokory [kterou nekteri z nas - vcetne me - spatne snaseli]. Bylo to tak - puvodne jsme meli vychazet uplne vsichni v te pul osme, ovsem cast lidi to nejak nedala - nestihali, nebo nevim co... Nas asi 30 truhliku se poctive sbalilo v noci, abychom rano vse stihli a tak jsme byli po msi vzorne nasnidani a nastoupeni k odchodu. Zbylych 40 nestihalo, a tak sli pozdeji. Dosli jsme na autobus a zjisitili, ze nam ujel pred dvema minutami a dalsi jede za 35 min. Do te doby ovsem prijde i skupina opozdilych, takze se do busu nevejdeme. Bylo tedy rozhodnuto, ze my pujdeme asi 5 - 6 km pesky na vlak, aby opozdilci meli volny bus [a tim byli oni motivovani k dalsim pozdnim prichodum a my byli motivovani k tomu, abychom se na nocni pripravy a poctive vstavani vykaslali]. Nastesti pak nekdo sdelil, ze i na vlak se da dojet busem, takze jsme pouze cekali dele nez opozdilci na bus a narozdil od nich to meli s prestupem. No toz co, sice je to nevychovne, ale zase je to katolicke, rekli jsme si, a spolkli druhou pulhodinu nadavani na nespravedlivy svet...
Cesta na Central Station, kde jsme meli pout zahajit, probehla v poradku, dokonce jsme se i sesli se zbytkem ceske vypravy a spolecne vyrazili.
Pesi pout nebyla nijak dlouha, psali myslim 4.5 km, coz by tak odpovidalo. Plan byla rozdelena jako obvykle do mnoha sektoru, dle zakonu schvalnosti jsme meli jeden z tech vzdalenejsich od podia, ovsem mohlo to byt i horsi. Hned po prichodu jsme si rozbalili "lezeni" a jali se dospavat deficit predchozi velmi kratke noci, abychom svezi jako kvetinky uvitali Sv. Otce, coz se take povedlo. Vigilie byla pekna, mnoho lidi, ktere spojuje jedna vira - to na me vzdy pusobi velmi silne... Promluvu jsme dostali do skupinek vytistenou od ceskych organizatoru, takze jsme ani moc nepocitovali jazykovou barieru [mala odbocka - pocitam se ve stupni ovladani anglickeho jazyka k tzv. "skladatelum" - pred cestou jsem se snazila naucit co nejvice slovicek, ktera ted skladam do dlouhych rad doufajic, ze posluchac si vybere to podstatne a pochopi]. Svedectvi, ctene nasi ceskou Maruskou, nam udelalo velikou radost a posilnilo nas. Kratka adorace v podstate ukoncila oficialni program se Sv. Otcem, ktery se odebral asi na loze. My se odebrali do svych spacaku, ovsem pred tim jsme vystali 20timetrovou frontu na WC a navlekli na sebe veskere obleceni, ktere jsme meli s sebou [nekdy i sousedovo]. Noc byla, dle meho nazoru, lepsi, nez na Marienfeldu v Koline, ale taky to uricite bylo i lepsi pripravou z nasi strany.
Nektere narody [prekpvapive nekteri Italove a pak nekteri africane] se rozhodli, ze nez promrznout ve spanku, radsi nebudou spat, a tak mlatili do kytar a peli pisne "furt pryc". Jeste ve 4 rano je to bavilo...
Rano bylo narocne a chladne, ti, kteri jeste vecer byli v poradku, zacali take pokaslavat. Nu coz, pout je pout. Vzstali jsme 30timetrovou frontu na WC, umyli si oko a po snidani zalezli opet do spacaku... A najednou bylo 10 a papez prijizdel! Mse svata byla krasna, spojena s birmovanim - ale to vsechno uz vite... Jen hudba mi neprisla tak hezka, jako v Koline nebo v Rime, a taky me trochu zarazilo, ze sv. prijimani rozdavala spousta zen, naprosto neoznacenych,...
Po msi jsme se naobedvali z balicku, ktere jsme dostali uz vcera [tedy ti, kteri si ukaznene nechali neco na nedeli, protoze zdejsi porce jsou pro nektere z nas ponekud mensi, nez jsme zvykli] a zacali balit. Stejny napad mela i vetsina dalsich poutniku, takze jsme jen vysli, a uz jsme zase stali. Aspon nebyl pochod jednotvarny. Do toho vseho se hned pri vychodu z naseho sektoru moje sandale rozhodly, ze se mnou konci a jedna me opustila - a to takovym zpusobem, ze nesla nijak opravit, a to ani provizorne... Takze zout ponozky a razem jsme u narocnejsiho levelu poute! Obetovat je vzdy za co, takze jdeme... Nekteri lide byli celkem udiveni, kdyz me videli suverene kracet na boso - cechum jsme vysvetlovali, zbytku sveta nikoliv... Po nekolika dlouhych prostojich jsme se celkem rozesli a za nejake 3.5 hodinky jsme dorazili az na college, jeste ted se trousi nekteri opozdilci...

Dáša

Sdílet

Komentáře

Klarysa

dalena Úžasný kamentář, je vidět, že vše není jednoduché, ale je dobře, že to snášíte s humorem a nadhledem. Jste dobří!

dalena Úžasný kamentář, je vidět, že vše není jednoduché, ale je dobře, že to snášíte s humorem a nadhledem. Jste dobří!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona