Článek napsal mirda-ta :

Dnešní ráno, tedy spíš (nespíš) noc, (neb jsme vstávali o půl čtvrté) byla ve znamení prevence omrzlin. Ale nepředbíhejme.

Mnozí adoptivní rodičové v našich melbournských rodinách vstávali spolu s námi, snažili se nás vybavit na cestu něčím k zakousnutí i jinými způsoby. Nakonec nás mile odvezli k faře Ringwood North, odkud odjížděly autobusy české výpravy.

Vše probíhalo hladce nebýt toho, že jsem zakopl v poloběhu o lavičku, kterou jsem v noční tmě a se zalepenýma očima prostě neviděl. Obstojně jsem se "natáhl" a decentně se odřel. Hned na to jsme vyrazili skrz černě zahalené Melbourne.

Tou dobou jsem ještě žil představou, že sedím v autobusu, který nás dopraví do Sydney. Vzápětí se vše vyjasnilo (tedy vše kromě počasí): jeli jsme pouze na nedaleké "živé překladiště". Živé bylo jenom tím, že se tu překládali víceméně živí poutníci, jinak tam bylo v pět deset ráno naprosto mrtvo.

Na onom překladišti nebyl v tuto dobu nikdo jiný než dvoustovka Čechů. Začali jsme sbírat nové zážitky. Taková zima pro nás v Austrálii bylo totiž něco naprosto nového. Mohli jsme si ji užívat plnými doušky až do osmé hodiny ranní, kdy se konečně začaly objevovat další výpravy včetně Slováků, kteří se podivovali nad tím, proč tu „stepujeme“ již od pěti.

Mrazivé tříhodinové "dlouhé minutky", které na začátku našeho čekání avizoval hlavní organizátor české výpravy Vašek Vacek, promrzlí krajané vyplňovali různě. Tyto způsoby však spojovala jedna věc, a to snaha se zahřát nebo alespoň nenechat svou tělesnou teplotu klesnout příliš "hluboko". Někteří chvíli pokřikovali z nedávné mše na stadionu osvědčené "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop". Když se nikdo další nepřidával, poměrně brzy je jejich vlastenectví opustilo (nebo přinejmenším pokřikovaní a hopkáni). Nastal prostor pro zahřívání se navzájem vlastními těly přes několik vrstev oblečení a neméně účinné postávání skupinek okolo hromádek krosen podobně, jako se to dělá u táborového ohně. Jiní se snažili vymyslet roztodivné pohybové hry pro zvýšení tepelného komfortu. Hrálo se "na babu", "na kočku a na myš", která se nezdála být moc efektivní metodou, neb běhal vždy jen jeden člověk z dvacetičlenné skupinky. Nakonec došlo i na hru, kterou jsem předjímal pár minut předem: "Běhej, dokud Ti není teplo", ze které museli slevit na variantu "Běhej, dokud Ti nepřestane být strašná zima". Následoval další stupeň "Běhej jako idiot, dokud Ti nepřestane být strašná zima".

Nakonec ale všichni mrazík víceméně ve zdraví přežili a s rozedněním a klimatizovaným autobusem se o půl deváté situace postupně zlepšila. Během dlouhého osmisetkilometrového přejezdu do Sydney bylo dost času dnešní trochu zbytečně probdělou noc dospat. Škoda jen, že se po dnešku těším na vigilii s papežem o něco méně.

mirda-ta