V sobotu se naši poutníci zúčastnili výletu do Healsville Sanctuary,  kde mohli vidět kus typické nefalšované australské přírody. A nač to dlouze popisovat, když pár fotek i s komentářem naleznete přímo tady. Healsville Sanctuary ale nebylo zdaleka všechno, co tento den naše poutníky potkalo - vypravili se totiž i na návštěvu ke svým krajanům do Šumavy. Ne, nelekejte se, ještě se nevrátili zpět do České republiky - to by bylo přece jenom trochu brzo ;-).

   Šumava je australské místo setkávání českých emigrantů. Toto místo založil roku 1959 kněz Josef Peksa. Pocházel z Bolešina na Šumavě – odtud tedy název. Na několika zakoupených parcelách blízko Melbourne tak začalo vznikat centrum českého zivota. V roce 1961 zde byla uspořádána první zábava a po ní následovala každý měsíc další. Nešlo ale jen o zábavu - tato činnost se stala i zdrojem přijmu, který napomohl k výstavě tohoto centra.

  Dnes se již zábavy tak často nekonají, ale úplně nezanikly. Každý rok se sem z okolí sjede kolem 150 lidí. Každou první neděli v měsíci je zde sloužena česká mše. Té se úcčstní většinou 60 – 70 Čechů.

  Ačkoliv by se mohlo zdát, že česká kultura tu pomalu mizí, tak v poslední době se naopak zájem o ni zvětšuje. Nedávno tu byla na příklad znovu otevřena česká škola pro 14 dětí. Každoročně se tady také pořádají tábory a další akce (taboráky a odpoledne plné her) pro nejmladší generaci. V centru města funguje národní dům Sokol. Zde byla sloužená i mše, která byla opravdu slavností - na místě byl i Mons. Jiří paďour a Mons. Pavel Posád.

  A samozřejmě, co by to bylo za setkání krajanů bez jídla;-) K večeři se na stůl nenosily jen ausralské speciality, ale všichni si mohli pochutnat i na klasické české bramboračce, či klasické a oblíbené sekané. A jelikož známé české přísloví praví, co Čech, to muzikant, přišly ke slovu i ty naše známé české lidovky a tance. Společné odpoledne pak všichni ukončili státní hymnou, ke které přidali také hymnu slovenskou;-)

  Jak je tedy vidět, naši poutníci si Austrálii skutečně užívají. Ta největší a nejdůležitější cesta je ale teprve čeká. Právě dnes se všech 220 Čechů přesouvá do Sydney- hlavního místa setkání, kde už budou spát na tvrdé zemi tělocvičny a už nebudou mít takový luxus a pohodlí jako do teď... Přesto ale vrchol, ten očekávaný vrchol celého setkání, je stále před nimi. Jaký bude? My všichni jsme v duchu s nimi, tam - možná se to zdá daleko, ale je to vlastně celkem blízko... V moditbě přece jen pár chvil :-)

 

(Článek čerpal z tiskové zprávy tiskového týmu WYD ve složení: Johanka Stejskalová, Dagmar Štefanová a Lucie Tomečková)